Agáta konečně sehnala práci. Konečně! Po mateřské, na kterou nastoupila hned, co odmaturovala, to byl skoro zázrak, že ji vzali. Ale vedoucí, který ji přijímal, se na praxi moc nevyptával. Umíte tohle? A co tamto? Taky…? Fajn, beru vás. Naštěstí pohovor netrval snad ani dvě minuty, protože cítila jeho převahu, jeho vnitřní sílu, a když se jí na něco zeptal, skoro nedokázala odpovídat. Ale tak, i když koktala a červenala se, i tak měla smlouvu v ruce. Sice jen na rok a ne moc velké peníze, ale proti mateřské…? Navíc, prý když se bude snažit, vyplácejí se i prémie…! Doma to s Jirkou pořádně oslavili. Sotva uložila malou na kutě, vrhli se na sebe, zakousli se jeden do druhého a pak ze sebe nechala strhnout tričko i s podprsenkou… Měla to ráda, když se jí zmocnil. Břichem padla na postel a jediným trhnutím přišla o kalhotky. V tříslech jí nejen zabolelo, jak se do nich tenká látka zařízla, než s křupnutím povolily, ale zároveň v nich ucítila zatrnutí, záchvěv, skoro sevření všech svalů. Podebral ji pod boky, nadzvedl a jediným přírazem, jediným pohybem, se do ní dostal. Neptal se, nezkoušel, jestli už může, jestli je připravená. Prostě do ní vstoupil, a pokud by to bylo na sucho, byl by to jen její problém. Ne jeho. A právě to, ji na svém manželovi tak vzrušovalo. Ano, tak se má chovat CHLAP! Netrvalo dlouho a v tříslech ucítila příjemnou křeč, která na chvilku odezněla, aby se vzápětí vrátila s větší intenzitou a zase se vytratila….

„Áááá…!” vydechla a ztratila se ve tmě.

Jirka nepřestával bušit, a i když to byla jen ženská, tedy něco podřadného, byl rád, když se pod ním udělala a on jí udělal šťastnou. Škoda jen, že mu nedala kluka a namísto něj povila holku, křivochcálku… Ano, měl rád i ji, dýchal by za ni, ostatně i za Agátu, ale přeci jen, kdyby mu dala toho kluka…

„Úůůůůááá!” prohnul se naposledy a v ocase cítil, jak jej opouští jeho dvoudenní zásoby.

Povytáhnout, zarazit, vystříknout… Kurva, to je ale krásně na světě, pochvaloval si a pomalu dotepával. Svalil se na postel a Agáta se automaticky dala do práce. Olizovala mu ho i s pytlíkem a Jirka si užíval její starostlivé péče. Když byla s očistou hotova, musela jít na záchod. Už od počátku to tak vždy měla, že po tom, dostala prostě nutkání, a i kdyby ze sebe nic nevymáčkla, nutkání by ji nepřešlo. Posadila se na mísu, vymohla ze sebe pár kapek moči a mnohem víc manželova semene. Utřela se a šla si zase lehnout. Nazítří jí začíná důležitý den a ona jej nechtěla začít se zpožděním.

V účtárně, kam ji posadili, bylo několik ženských. Pár mladších, ale i pár starších, i když ne o moc. Každá byla hezky ustrojena a Agáta si mezi nimi připadala, jako bodlák mezi kytkami. S jejími vytahanými kalhotami a obnošeným tričkem, vypadala jako chudá příbuzná. Šéf se procházel mezi stoly, vrčel na všechny okolo a Agáta z něj měla strach. Další den na sebe dala to nejlepší, co doma našla. I tak se ale moc lépe necítila, ale když ji šéf pochválil, byla ráda, že alespoň práci stíhá a těšila se na prémie, o kterých šéf mluvil. Představovala si, jak si po první výplatě zajde do značkového obchodu a nakoupí si tolik věcí, hezkých a slušivých, že si z toho všichni sednou na zadek. Přešel měsíc, pak půlka dalšího a Agáta dostala výplatní lístek. Dívala se na něj, nechápala, jak je možné, že má na konci jen tak malé číslo a o svém nadřízeném si začala myslet ne zrovna lichotivé věci. To Jana, její kolegyně, se kterou se za tu dobu asi skamarádila nejvíc, měla částku víc, než dvojnásobnou. Co dělám špatně, říkala si a hned se s touto otázkou obrátila na Janu.

„Nic,” pokrčila rameny, ale pak, jako by si něco rozmyslela, se k Agátě naklonila, „ale být tebou, zajdu za šéfem a zeptám se ho…,” osvětlila jí ztlumeným hlasem, ale Agátě se k návštěvě jeho kanceláře zjevně nechtělo.

Jana se znovu rozhlédla, naklonila se až k jejímu uchu a pošeptala jí, ať si s šéfem opravdu promluví, že je chápavý a chce, aby na oddělení vládla spokojenost… Agáta si druhý den dodala odvahu a hned ráno zaklepala na jeho dveře.

„Dobrý den, pane vedoucí,” pozdravila, když vešla, „já…, já jsem se…,” koktala s očima zabodnutýma do podlahy, když najednou nevěděla, jak dál, „… jsem se chtěla zeptat,” polkla a na okamžik se podívala na něj, než se se svým pohledem začala opět věnovat koberci před sebou, „že…, že jako ty…, ty odměny…,” promnula si nervózně zpocené ruce, zatímco šéf se skvěle bavil, „jste přece sám říkal, že jsem všechno udělala správně a že jsem samostatná!” vyletělo z ní najednou.

Šéf vstal, obešel stůl, vzal ji pod bradou a zvedl jí hlavu. Jeho oči byly tak pichlavé, až měla pocit, že jí vidí někam na dno, že ví, co si o něm myslí, že… Musela před nimi uhnout.

„Tak podívejte se,” začal zvolna, „jistě jste si všimla, jak se na našem oddělení chodí,” počkal, až přikývne a znovu jí znovu zvedl bradu a přinutil ji, aby se mu znovu podívala do očí, „pokud chcete prémie, plné prémie, musíte začít chodit v něčem, co vám bude alespoň trochu slušet. I na naše oddělení občas přijde zákazník, který naši firmu hodnotí i podle vzhledu zaměstnanců. Takže pokud chcete prémie…,” pokrčil rameny a konečně ji pustil.

„Já, já bych ráda,” pípla nesměle a znovu propíchla koberec, „ale já na nové oblečení nemám,” přiznala svou tíživou situaci, „peníze,” dodala na vysvětlenou.

„Ale? To ne! To nemyslíte… Vždyť vám by slušelo cokoliv, co nebude tak obnošené a tak…,” zamyslel se, „staromódní,” našel vhodné slovo, „ale nevadí, nevadí,” usmál se a sedl si zpátky za svůj stůl, „pojďte sem,” poklepal před sebe na hranu stolu, „a ukažte mi, jestli máte podobně nemožné i spodní prádlo. Můžeme začít s ním,” stačil ještě říct, než Agáta prudce vstala, zalapala po dechu, otevřela pusu, že něco řekne, ale pak ji zase zavřela, otočila se a vykročila ke dveřím.

„Stůjte!” zaznělo za ní úsečně, jako výstřel z pušky, „a vraťte se zpět!” zazněl další příkaz.

Agáta se zarazila už u dveří a pomalu se skutečně otočila. Jeho prst, kterým na ni kýval, ji jakoby uhranul a ona toporně přešla zpátky, odkud tak narychlo odešla.

„Co vím, slečno,” začal přísně, „máte jedno, jistě hodné, dítě,” holčičku, napadlo ji a v koutku oka se jí zaleskla slza jak se jí po ní zastesklo, „a milujícího manžela,” Jirku, vystřídala myšlenku na Lucku, a mimoděk se při vzpomínce pousmála, „kterého jistě miluje i vy,” pokračoval a Agáta si vzpomenula na jeho silné ruce, kterými, když ji objal…, „ale k úplné radosti potřebujete peníze,” vrátil ji zpátky na zem, když ji připomenul, že Jirka hledá práci už několik let a ona s touhle, měla neskutečné štěstí…, „takže pokud potřebujte přidat,” poklepal opět na hranu stolu, „jistě nebudete proti,” zvedl obočí a když se pořád nehýbala naznačil i očima, co má dělat.

Cítila, jak její zdřevěnělé nohy kráčí okolo stolu, jak se prosmýkají okolo jeho kolen a jak si stoupá naproti němu a zadeček opírá o stůl. Ne, tohle nedělala ona. Tedy ne vědomě. Chvěla se strachem, chvěla se studem a zachvěla se ještě víc, když jí zvedl sukni a poručil jí, aby dala nohy od sebe.

„Mno, to je zcela nepřípustné, slečno,” zamručel, když se na okamžik sklonil dolů a krátce se podíval pod sukni, „jestli máte jen takové,” podíval se ještě jednou, jako by nevěřil předchozímu pohledu, „tak to raději žádné, slečno,” zakroutil nevěřícně hlavou, a pustil jí sukni, „sundejte to,” poručil.

Agáta pomalu zajela pod dlouhou skládanou látkou rukama k bokům, palce zaklesla pod gumičku a kalhotky si přetáhla přes zadeček na stehna, ke kolenům… Bože, já ho poslouchám na slovo!? Jeho! Proč? Věděla, že se by to dělat neměla, uvědomovala si, že tohle je za hranou, ale nemohla přestat. Zvedla jednu nohu, pak druhou a kalhotky držela v ruce. Šéf zopakoval to, co před chvílí. Musela se podívat z okna, aby vydržela ten jeho pohled tam, kde se doposud podíval jen její Jirka. A pár doktorů, samozřejmě. Jeho pohled na ta místa ji skoro pálil, až musela zavřít oči…

„Zítra přijdete dole řádně upravená. To, co tam máte, se naposledy nosilo před dvaceti lety!” poučil ji o nové módě s hladkou kůží, „a teď si sundejte tričko,” překvapil ji dalším přáním.

Nechtělo se jí, skoro méně, než když si stahovala ty kalhotky, ale nakonec si tričko přetáhla přes hlavu a dokonce dokázala dát ruce podél těla, a ne je křížit před sebou. Ani podprsenka se mu nelíbila. Nahnul se, otevřel šuplík, a z něj vytáhl nůžky. Postavil se a dvěma střihnutími jí přestřihl obě ramínka. Jen se zachvěla, ale když jí střihl mezi košíčky, ty se poroučely k zemi a z nich se vyklubaly dva pevné bochánky, ruce zcela automaticky putovaly před ně.

„Zítra přijdete hned ráno na kontrolu. Spodní prádlo si pro tentokrát odpustíte. Pokud budu s vaším vzhledem spokojen, napíši vám odměny, ze kterých si koupíte oblečení. Pokud s vámi spokojen nebudu, dostanete na holou a vyhazov. Jasný? … Tak běžte,” propustil ji a Agáta si na sebe rychle natáhla tričko a z kanceláře doslova utekla.

Kdyby se dolů podíval podrobněji, viděl by, že je mokrá, jak močál. I ji samotnou překvapilo, že ji dokázal tak vzrušit, aniž by na ni jen sáhl. Kruci, říkala si, zatímco kráčela po chodbě a pak domů, to se mám jen tak vyholit a navíc přijít naostro? A bez podprdy? Vždyť to půjde vidět…! Úplně se zítra viděla, jak na ni každý civí a každý vidí, že je pod sukni nahá, že tam nemá žádný chloupek…, a zachvěla se dalším vzrušením.

„Co v práci?” ozval se Jirka, sotva odemkla dveře, „dobrý?”

„Co já. Ale co ty?” opáčila mu, „byl ses tam zeptat?” připomenula mu, že měl zajít do jedné firmy, kde hledali zámečníka.

„Nó,” protáhl a ona hned věděla, co bude následovat, „chtěl jsem, ale když ono mi do toho něco přišlo,” začal už obehranou písničku, která ji už nezajímala.

Když si ho brala, byl v práci pomalu i v noci, měli se relativně dobře, ale pak, to už byla těhotná, se začal zajímat víc o pivo, než o to, jestli je uživí. Teď je už čtvrtým rokem na pracáku, peníze jim chybí a on, místo aby se snažil…?

„A co ty? Přidaj ti?” zajímal se zase on, protože výši jejího platu včera rozebírali až do večera.

„No, možná jo,“ připustila nerada, „ale záleží na…,“ zarazila se, protože to, jak má vypadat, mu prostě nemohla sdělit, „…na okolnostech. Jestli vyjdou ty kalkulace a tak,“ plácla první, co ji napadlo.

Kdyby se mu o šéfovi, tedy jeho podmínkách zmínila, dokázal by ji zmlátit a nazítří si podat i jeho. A to přece nemohla riskovat. Jak předpokládala, Jirka ani netušil, co vlastně dělá. Pro něj byli všichni z kanceláří jen vyžírky, co mu vzaly práci. Včetně jí… Na půl pusy odfrkl, že je to na hovno, otevřel si další láhev, zhluboka se napil a dál sledoval televizi. Byla na něj trochu naštvaná, ale na druhou stranu se alespoň dokázal postarat o malou. Agáta uvařila večeři, dala prát prádlo a to vyprané a usušené začala žehlit a skládat. Jirka se ládoval chlebem, aniž by odtrhl oči od obrazovky a podle jeho výkřiků a nadávek poznala, že jeho klubu, se v zápasu moc nedaří. Uklidila, dala spát malou a pak se s odhodláním vydala do koupelny. Nikdy se v ní nezamykala, proč taky, ale dnes, dnes ano. Malými nůžkami si zkrátila chloupky, pečlivě je smyla do odpadu a pak si vzala pěnu a strojek a udělala to, co naposledy udělala na střední. Za chvíli měla broskvičku hladkou, jako jejich dcera. A už automaticky rovnou přibrala i nohy a podpaží. Utřela se, a když na sobě rozmazávala mléko, se při tom pomyšlení, že se zítra bude muset šéfovi ukázat… Zajela prstem do štěrbinky, zachvěla se a mimoděk ze sebe vypustila tiché zasténání. Zamotala se do ručníku a do obýváku málem vběhla, jak se na manžela těšila, až ji popadne a celou, celičkou ji vyplní a naplní… Jirka pořád seděl před televizí, ale měl hlavu na prsou a spal. Vzala mu nedopitou láhev z ruky, postavila ji na stůl a trochu do něj šťouchla, aby…

„Co je? Já nespím!“ vykřikl a otevřel oči.

„Počkám na tebe vedle,“ usmála se na něj a ve dveřích se ještě otočila, jestli ji pochopil…

Jirka se ale věnoval dálkovému ovládání. Naštvala se, protože cítila, jak v téhle těžké chvíli chlapa potřebuje a ten její pro ni pochopení prostě neměl. Převalovala se, oddalovala nutkání sáhnout si do puklinky sama, až z toho čekání usnula a vzbudil ji až budík. Se sebezapřením nechala spodní prádlo v komodě a vzala si jen včerejší sukni a volnější halenku, aby se jí holá prsa tak nerýsovala. I tak ale bylo poznat, že pod ní nic nemá, protože zduřelé bradavky, si dělaly své a snažily se tu tenkou látku propíchnout za každou cenu. Natáhla si na sebe ještě mikinu, ale i tak, když odcházela, měla dojem, že je nahá. V autobuse tiskla nohy křečovitě k sobě, neustále si hladila sukni a přesvědčovala se, že ji má pořád dole, rozhlížela se po ostatních cestujících a v každém viděla jasnozřivce, který ví, že je naostro, že pod ní nemá nic… Ani ve firmě to nebylo o nic lepší. Sedla si za stůl a začala se svou prací. Nemohla se dostatečně soustředit, a když přišel šéf a podíval se jí přes rameno na monitor, jen mlčky poklepal na jeden z řádků na papíru, pak kývl na monitor a zavrčel, že tohle, si nesmí dovolit ani omylem.

„Pojďte se mnou,“ řekl nakonec a vydal se ke své kanceláři.

„…já se strašně omlouvám, pane vedoucí. Už se to nikdy nestane!“ slibovala, sotva za ní zaklaply dveře.

Jeho ale její omluvy a sliby nezajímaly. Poklepal na stůl a významně se podíval, jestli má domácí úkoly hotové. Opřela se zadečkem o jeho hranu a pak si sama musela vyhrnout sukni a roztáhnout nohy, aby viděl co nejlépe.

„No vida,“ usmál se vesele, „tady je viditelné zlepšení. A co nahoře? Nechcete si sundat ten nemožný hadr?“ zeptal se znechucením v hlase, když se podíval na mikinu.

„No vidíte. To je lepší,“ pokýval hlavou, když mu ukázala halenku, jak pod ní rostou dvě jahůdky a brousí tenkou látku zevnitř, „tak teď ze sebe sundejte i zbytek, ať vím, jak velké prémie chcete,“ zafuněl.

Agáta, už tak červená, zrudla ještě víc, ale těch pár knoflíčků na halence si povolila. Když ji stáhla z ramen, šéf si musel poposednout. Něco tak pěkného, tady už dlouho neměl. Kývl a dolů šla i sukně, poslední kousek oblečení, který mu zakrýval pohled na celou dívku. Vstal, pohladil ji po kopečcích i po holé pipince a pak ji otočil k sobě zády a zatlačil na ramena. Agáta se rázem ocitla břichem na šéfově stolu. Když jí roztáhl půlky od sebe, sama dala nohy co nejvíc od sebe a zavrněla touhou, která ji celou ovládla. Na krajíčku své urousané dírky ucítila dotek a pak jen vytřeštila oči a hlasitě vydechla. Její šéf, jí do hnízda umístil svého ptáka tak prudce, že se jí zatočila hlava. Jirka, ač slušně vybaven, jeho rozměrů nedosahoval ani v nejmenším. Její dírka byla napnutá k prasknutí a při jeho délce měla pocit, že jí deformuje dělohu. Pomalu ho vytáhl a zarazil jej ještě prudčeji, než poprvé. Agáta se posunula nahoru, aby pak sjela kousek zpátky a dalším přírazem zase tam… Šéf za ní, potichu funěl, Agáta úpěla blahem a stoupala na vrchol, kam se chtěla dostat už včera…

„Úůůáááá!“ vykřikla, v pěsti skrčila nějaké papíry a rozklepala se.

Šéf, aniž by jej musel vytáhnout, si ji otočil, nohy si dal na ramena a začal jí dírku protahovat zepředu. Jednou rukou jí mnul pipku mezi prsty, druhou jí drtil prsa i bradavky… Ztratila se znovu. Jen hýkala, vycházela mu vstříc, roztahovala nohy co nejvíc od sebe, aby jej cítila co nejhlouběji, aby cítila jeho kůži na té své…

„Uf, u…, umnn…,“ zahekal, prohnul se a Agáta cítila, jak ji celou vyplnil svým horkým, šéfovským semenem.

Vytáhl jej ven, na podbřišek jí vymáčkl posledních pár kapek a pak se svalil do křesla za sebou. Agáta se vezla ze stolu na zem, klekla si a zcela přirozeně mu jej začala olizovat. Líbilo se mu to. Usmíval se, pozoroval, jak se snaží, a spokojeně mručel, že je snaživá a prémie si zaslouží v plné výši. Když jej dočistila, galantně jí podal balíček kapesníčků, do kterých si utřela pipku, ze které vytekla, a pořád vytékala jeho nadílka. Zatímco se dávala do pořádku a oblékala se, napsal do počítače pár údajů a poslal ji na pokladnu, že ji tam čeká slušná záloha. Poděkovala, a i když se snažila, aby šla co nejpřirozeněji, nešlo si nevšimnout jejich nejistých a rozechvělých nohou. Bylo jí sice před ostatními trapně, ostatně všechny v účtárně věděly, co se v kanceláři odehrálo, ale když si vyzvedla slušnou sumu, začalo jí to být jedno. Navíc, když ji Jana s úsměvem sdělila, že jinak to tady prostě nejde a u šéfa se střídají všechny, hodila starosti za hlavu úplně a těšila se, co si koupí, co kopí malé, co Jirkovi…