|
MC7 - Vlak
|
Jel jsme na výlet do muzea v hlavním městě. Jako prostředek dopravy jsem zvolil vlak. Na nádraží v bylo pusto a prázdno. Koupil jsem lístek, nastoupil do starého vagónu a našel si kupé. Vlak byl úplně prázdný.
V přesný čas podle jízdního řádu zvedl výpravčí plácačku a vlak se dal do pohybu. Krátce po odjezdu se objevila průvodčí, asi pětapadesátiletá plnoštíhlá dáma s dlouhými tmavými vlasy zatočenými do drdolu. Zkontrolovala mi jízdenku a pak s úsměvem povídá: „Co ten batoh? Pořádně ho usadíme, aby nespadl.“ Chtěl jsem si ho nějak spravit sám, ale už se nedalo moc dělat. Paní průvodčí byla iniciativní, ochotná a stále se příjemně usmívala. Rovnala mi batoh nad hlavou, při tom jsem měl ale pocit, že spíš než o usazení zavazadla jde o to, aby byla v mé těsné blízkosti. Občas se jakoby náhodně dotkla mé nohy nebo jiné části těla.
Vlak zastavil v zastávce. Průvodčí se hnala ke dveřím: „Hned jsem zpátky u vás.“ Nechápal jsem, proč by se měla vracet. Zapískala na píšťalku, dveře vlaku se zavřely a jelo se dál. Paní průvodčí se s vítězným úsměvem na tváři vrátila zpět: „Tak už jsem tady.“ Mezitím jsem si sedl na sedadlo nejblíž okna, abych jí udělal místo. Už se mi rýsoval plán.
Průvodčí si sedla vedle mě a říká: „Koukám, že si pěknej sportovec. Co děláš za sport?“ Popsal jsem jí ve stručnosti své mnohé sportovní zájmy: „Tak to ti teda závidím. Já akorát dojedu na kole na nádraží a zpátky. No,“ znovu mě přejela pohledem: „taky na to máte svaly, ne?“, přejela mi rukou po stehně. Zřejmě ani nebudu muset ovládat její mysl. Opíchám tady v tom kupé tuhle starou kurvu. Ta myšlenka mě vzrušovala.
Přišla další zastávka. Opakoval se podobný scénář jako minule. Vyběhla, odpískala odjezd, a zase rychle zpátky ke mně.
„Teda já jsem tak ráda, že tu seš. Jinak bych se tu strašně nudila. Když jedu na rychlíku, je tam plno lidí a plno práce. Tyhle vlaky jezdí pořád prázdný.“ Jak mi to říkala, položila mi jednu ruku na rameno a druhou na stehno. Chvíli ještě vyprávěla, jak to v takových vlacích probíhá, a mezitím se ke mě nakláněla čím dál víc. Tvářil jsem se, jak by mě to celé strašně zajímá, a přitom přemýšlel, jestli to nemám zkrátit a prostě ji ovládnout.
Vlak zase zastavil.
„Já přijdu…“ pošeptala mi do ucha. Jestli nepřijde nahá, tak ji ovládnu, rozhodl jsem se. Brzy byla zpátky. A tentokrát už ztratila veškeré zábrany. Zaklekla mě, chytila mi hlavu oběma rukama a strčila mi jazyk do pusy. Bylo to děsivé, brutální, ale současně zvláštním způsobem vzrušující.
„Máš smůlu, mně neunikneš!“ usmála se na mě a zase pokračovala v líbání. To už jsem spolupracoval, bylo to tak lepší. Postupně se mi to čím dál víc líbilo a původní plán dominovat tuhle matrónu teď ustoupil do pozadí.
Posunula se kus stranou, ale to jen proto aby si udělala volnou cestu. Jazyk z mé pusy přitom nevytáhla – v té době jsem už byl hodně aktivní a už se nedalo říct, kdo koho vlastně líbá, bylo to vzájemné. Když měla volnou cestu, dostatečně mi stáhla kalhoty a trenky. Péro se mi tou dobou už zvedlo.
„No podívejme, jak krásně funguje,“ okomentovala to. Trochu ho ještě pohonila rukou, takže dosáhl plné tvrdosti. Pak si vykasala sukni od uniformy a stáhla si kalhotky, které mi dala do ruky. Nasedla na můj penis a pohybovala se přesně v rytmu houpání vlaku.
Jenže vlak brzy začal zpomalovat na zastavení do stanice. Krátce před zastavením průvodčí sesedla, srovnala si sukni a mířila ke dveřím. Zůstal jsem tam sedět se vztyčeným klackem. Co kdyby teď někdo nastoupil? Ženskou ovládnu a užiju trojku. Chlapa pošlu pryč.
Nikdo ale nenastoupil, průvodčí se vrátila sama: „Tak pokračujeme, ne?“ podívala se mi do očí a já řekl naučenou formuli, už se nenechám rušit! Ovládaná mrdna se na mě opět posadila.
Po chvíli říkám: „Co takhle změnit polohu?“ a přikážu: „Vyměníme se!“ Slezla a sedla si na okraj sedadla. Teď jsem v rytmu jízdy vlaku přirážel prozměnu já. Občas jsem ji políbil, což pokaždé přijala s radostí.
Cítil jsem, jak se blíží vyvrcholení: „Kam to dáme?“ řekl jsem s piš pro sebe.
„Dovnitř. Hluboko. Neboj, beru prášky…“ bylo mi to fuk, tak proč ne. Zasunul jsem ho až na doraz a nechal stříkat, pomáhal jsem tomu jen krátkými pohyby. Průvodčí se svíjela blahem. Vytáhl jsem ho a otřel do jejích kalhotek. Uklidil jsem si ptáka do kalhot a kalhotky do batohu. Ona tam ještě chvíli ležela a slastně oddychovala. Nakonec si to ta kurva pěkně užila a já taky.
„Můžeš jít,“ řekl jsem. Zvedla se, stáhla si sukni dolů a vyběhla z vlaku. Po zavření dveří už se nevrátila. Zbytek cesty už jsem ji neviděl. Kam šla, co asi dělala? Nevím. Možná sem ji měl ošukat ještě jednou. Jisté je jen jedno – v batohu mi po ní zůstala trofej.
|
| |
| |
Posted on : Oct 21, 2019
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
